Guggenheimovo muzeum Bilbao

Guggenheimovo muzeum Bilbao

Wikipedia Commons – Tony Hisgett

Muzeum v Bilbao bylo navrženo v polorozpadlém přístavu průmyslové čtvrti města. Budova na první pohled zaujme svým designem a integrací do okolního prostředí. Tyto dva aspekty jsou však pouze třešničkou na dortu. Muzeum každoročně přiláká sta tisíce turistů a posiluje ekonomiku města do takové míry, že se mluví o „Bilbao efektu“.

Funkce

Guggenheimovo muzeum je centrem moderního a současného umění. Hlavní náplní jsou sbírky významných umělců 20. století jako jsou Andy Warhol, James Rosenquist, Robert Rauschenberg, Willem de Kooning či Antoni Tápies. Celková kapacita výstavních ploch je 11000m2. Součástí muzea je také restaurace zaměřená na Baskickou kuchyni.

Kontext

Parcela muzea je ze severu definována řekou Nervion, kde se nachází elegantní oblouková promenáda, na východě ji ohraničuje most La Salve s nápadnou rudě zbarvenou konstrukcí. V jižní části je to silnice s železnicí, která jemnou křivkou odděluje městské bloky od zbytku nábřeží. Právě zde na rozhraní muzea a města se nachází velkorysé náměstí. Celý komplex muzea je položen 16 metrů pod výškou města.

[put_wpgm id=20]

Jakkoliv se zdá být tato parcela omezující, Guggehneimovo muzeum je naprosto přirozenou součástí města a přitom si zachovává svůj osobitý charakter. Fúze komplexních forem připomínající z ptačí perspektivy květ však nemůže být od šachovnicové zástavby města odlišnější.

Historie

V roce 1991 se Baskická vláda dohodla na výstavbě muzea s nadací Solomona R. Guggenheima, která má stejně slavnou pobočku také v New Yorku (Frank Lloyd Wright). Muzeum mělo být navrženo v dezolátní oblasti přístavu Bilbao a vláda na tento projekt poskytla celkem 100 milionů dolarů, které pokryly veškeré stavební náklady. Nadace výměnou souhlasila s řízením instituce, což zahrnovalo i pořádání dočasných výstav.

Guggenheimovo muzeum Bilbao - výstava

flickr.com – Aherrero

Tak komplexní projekt musel být navržen pomocí softwaru CATIA, to mimo jiné zahrnovalo také ruční skenování fyzických modelů do virtuální podoby.

Slavnostní otevření proběhlo 18. října 1997 dřívějším králem Španělska – Juanem Carlosem I. Práce byly dokončeny včas a bez navýšení rozpočtu, což je pro podobný typ architektury poměrně neobvyklé. Jedním z mecenášů projektu byly také aerolinky KLM, které na výstavbu darovali 1 milion dolarů.

Forma

Budova je hrou tvarů a světel. Tvar fasády vychází ze vzájemného proložení náhodných forem nejrůznějšího způsobu horizontálního i vertikálního zakřivení. Poměrně úzké stěny ukrývají lehký ocelový skelet, který je seskládán do trojúhelníků. Lepšímu přenosu vnitřních sil také napomáhá tvar konstrukce, která ohybem získává tuhost. Nestává se moc často, aby byl architekt a tím spíše zrovna Frank Gehry žádán statiky, zda by některé tvary nemohl více zdůraznit.

Komplex stojí na zastavěné ploše 24 000 m2, přičemž nabízí 11 000 m2 výstavních ploch, které jsou rozloženy do 19 různých galerií ve 3 patrech. Mimochodem, to je více výstavní plochy než u tří poboček v New Yorku a Benátkách dohromady. Deset galerií z celkového počtu má dokonce klasický pravoúhlý půdorys, přičemž tyto segmenty jsou z venku obloženy vápencovým povrchem. Největší ze všech galerií však pravoúhlými tvary nedisponuje, na šířku má 30 metrů a na délku dokonce 130 metrů, to vše bez jediného sloupu. Uvnitř se nachází stálá instalace Matter of Time od Richarda Serra.

Jedním z nejúžasnějších prvků Guggenheimova muzea je plášť, který je vytvořen z 30 000 titanových plátů. Materiál pláště byl pečlivě vybírán, zvláště jeho chování při změnách počasí. Titan na rozdíl od ostatních materiálů vytváří dojem určité plasticity a fasáda se chová jako živý organismus, který je často přirovnáván k rybím šupinám. Vysoká úroveň lesku se v minulosti na Gehryho projektu Walt Disney Concert Hall projevila negativně. Díky lokálním ohniskům vznikala místa s vysokou teplotou a jasem, která spalovala své okolí a oslňovala řidiče města. Tento problém musel být odstraněn vybroušením dílčích částí.

Guggenheimovo muzeum Bilbao - plášť

flickr.com – Playing Futures: Applied Nomadology

Titanové pláty jsou pouze půl milimetru tenké a materiál se tak dovede vyrovnat s každým záhybem. Charakteristická zlatavost materiálu se však nevyskytuje v přirozené podobě – tuto barvu titan získá až díky vrstvě oxidu. S rostoucí vrstvou oxidu se výrazně mění také zabarvení plátů. Každý kus titanového plechu je tak naprostý unikát.

Nejvíce překvapivým aspektem budovy je však její vliv na ekonomiku města. Stavby Franka Gehryho přitahují turisty z celého světa, jsou jedinečné a neopakovatelné. Co přesně tedy znamená „Bilbao efekt“? Město přispělo na výstavbu muzea částkou 100 milionů dolarů. Jen během prvních 3 let muzeum navštívilo 4 miliony turistů a zaznamenalo 500 milionů eur zisku. To se pozitivně projevilo na hotelech, restauracích, obchodech a městské dopravě, přičemž bylo odebráno více, než 100 milionů eur na daních. Architektura se stala nevídanou investicí s návratností do několika desítek měsíců.

Guggenheimovo muzeum Bilbao

flickr.com – Wikipedia Commons – Ardfern

Budova je také příznivě hodnocena ze stran odborníků a kritiků. Architekt Philip Johnson muzeum označil za „největší dílo naší doby“, kritik Calvin Tomkins z The New Yorker muzeum přirovnal k „fantastické lodi se zvlněnou formou v titanovém plášti“. Kritik umění Brian O´Doherty pozitivně hodnotí zevnějšek, interiéry jsou však podle něj příliš rozlehlé a práce slavných mistrů umění vypadají na stěnách muzea až absurdně drobně.

Guggenheimovo muzeum je skutečným uměleckým dílem a podobně jako jeho starší bratr z New Yorku je vážným konkurentem všech uměleckých děl. Slova Thomase Messera platí i zde: „Budova konkuruje, umění musí být dobré“.



Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *