Hearst Tower

Hearst Tower

foto: Lukáš Dudek

Norman Foster si pro svůj mrakodrap Hearst Tower zvolil odvážné místo i čas. Pravidelná krystalická forma vyrůstá ze zcela odlišné, 80 let staré zástavby jako první mrakodrap po tragádii 11. září. Pod skleněnou fasádou se skrývá řada inovativních technologií, které z Hearst Tower dělají nejúspornější mrakodrap na Manhattanu.

Funkce

Uvnitř 182 metrů vysoké skleněné věže o 42 podlažích s celkovou plochou 80 tisíc čtverečních metrů sídlí Hearst Corporation, pod kterou spadají redakce 300 časopisů a magazínů, mezi nejznámější patří například Cosmopolitan, Esquire, ELLE či Marie Claire.

Hearst Tower - pohled z Central Parku

flickr.com – Rob Snell

Kontext

Hearst Tower se nachází na 57. Street a 8. Avenue na New Yorkském Manhattanu. Mrakodrap byl postaven na místě stávající 6 podlažní budovy Hearst Magazine Building. Nedaleko se nachází stanice metra Columbus Circle, která je jihozápadním cípem Central Parku. Hearst Corporation je díky své nezaměnitelné siluetě důležitým orientačním bodem.

[put_wpgm id=10]

Historie

William Randolph Hearst si nechal od vídeňského architekta Josepha Urbana navrhnout novou budovu pro své novinářské imperium. Stavba byla dokončena v roce 1928 s celkovou cenou 2 miliony dolarů a podlahovou plochou 3700 čtverečních metrů. Ve skutečnosti se však jednalo pouze o podstavu pro budoucí věž mrakodrapu, která však kvůli Velké hospodářské krizi nikdy nebyla dokončena.

Mrakodrap Normana Fostera byl otevřen v říjnu roku 2006 a stal se prvním mrakodrapem postaveným po tragédii 11. září 2001.

Konstrukce

Architektura budovy je založena na kontrastu nové a staré formy. Původní 6ti podlažní budova ve stylu Art Deco od Josepha Urbana a nová krystalická forma Normana Fostera jsou od sebe vzdáleny v časovém horizontu 80 let. Z původní podstavy Foster využívá pouze obvodové zdivo. Hearst Tower vyplňuje původní skořápku vlastní superkonstrukcí, kterou tvoří 12 masivních diagonálních sloupů, čímž vzniká obrovský prostor vstupní haly.

Prosklená část obálky je tvořena systémem trojúhelníkové konstrukce zvané Diagrid. Právě tato konstrukce s absencí svislých podpor po obvodu budovy dává prostorově členěné fasádě charakteristický a symetrický tvar vzdáleně podobný brusům diamantu. Od místních si však detail nároží vysloužil trochu méně vznešenou přezdívku – bird´s mounth, neboť trojúhelníková okna připomínají otevřený ptačí zobák.

Hearst Tower - fasáda

flickr.com – Iker Alonso

Volba diagonálního systému vyplynula z rozhodnutí přestěhovat komunikační jádro mimo střed budovy. Na západní straně Hearst Tower se nachází mrakodrap, který znemožňuje výhled a kvůli ziskům světla bylo nutné otevřít budovu více směrem na východ. Asymetrický systém pak bylo nutné efektivně vyztužit, proti působení větru. Výška jednoho trojúhelníku je 16,5 metru a prochází přes 4 podlaží. Systém Diagrid umožnil úsporu 21% oceli oproti tradičním metodám výstavby, navíc byla použita z 90% (z celkem 10480 tun) ocel recyklovaná.

Hearst Tower využívá speciální plošinu na čištění oken. Aby se plošina dostala i na nepřístupná místa, bylo ji nutné opatřit kloubem, který umožňuje vodorovné natočení. Takové řešení umožňuje natáčet ramena plošiny do libovolného úhlu.

Hearst Tower je se svým úsporným přístupem a technologiemi nápadně podobný Londýnské Swiss Re Tower. Ve skutečnosti se totiž jedná o první zelený mrakodrap v New York City. Budova si vysloužila druhé nejvyšší LEED ocenění – gold a Energy Rating 88 ze 100 bodů.

Hearst Tower - atrium

flickr.com – Tom Mascardo

Otevřený půdorys bez zbytečných příček umožňuje maximální využití přirozeného světla. Uvnitř se nachází světelné senzory, které redukují množství elektrické energie, která je potřebná k umělému osvětlení. Světla jsou nastavena tak, aby hladina osvětlení byla stále stejná. Mrakodrap také disponuje vlastním systémem pro sběr dešťové vody a jejímu využití pro účely vodní kaskády v atriu či zalévání rostlin. Voda je však primárně rozváděna polyethylenovým potrubím pod akumulační vrstvou z vápencové podlahy. V zimě je využívána k vytápění a v létě k chlazení. Atrium vyniká značnou výškou a podlahové vytápění je jediný možný a úsporný způsob, jak zajistit správnou teplotu v dosahu výšky lidského těla. Přirozené větrání je umožněno téměř 3/4 roku. Výhodou je, že díky jedinému vlastníku budovy je možné po všech zaměstnancích vyžadovat veškeré předpisy a realizovat další šetrné technologie, které jsou důležitou součástí image společnosti.

Atriu dominuje vodní kaskáda Icefall, která je vytvořena z 595 ručně litých skleněných tvárnic. Dílo vytvořili Jamie Carpenter, Jim Garland a Norman Foster. Výška celé kaskády je 8,3 metrů a překvapivě tichý tok vody je upravován a pravidelně měněn prostřednictvím počítačových systémů. Tok navíc příjemně zvlhčuje a chladí vzduch v celém atriu. Zajímavé je také umístění 3 dlouhých eskalátorů, které prochází diagonálně skrz celou kaskádu. Eskalátory spojují vstup s úrovní ulice s navazujícím atriem, které patří mezi nejúchvatnější vnitřní prostory New Yorku. Atrium bohužel není přístupné široké veřejnosti, zvláště kvůli událostem 11. září.

Hearst Tower - eskalátory

flickr.com – .Martin.

Kritik Paul Goldberg Hearst Tower označil za nejkrásnější mrakodrap na Manhattanu od roku 1967. Veřejnost mrakodrap vnímá většinou pozitivně s výjimkou výrazného střetu nové a staré formy. Fosterův design oba styly neslučuje. Naopak podle architektových slov se vzájemné vylučování obou stylů respektuje s původní formou lépe, než jakékoliv nostalgické pokusy o propojení.

Ocenění

Oceněno Emporis Skyscraper Award – nejlepší mrakodrap dokončený v roce 2006.



Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *