Klášter La Tourette

flickr.com – Antonio Gallud

• Architekt: Le Corbusier
• Lokalita: Éveux, nedaleko Lyonu, Francie
• Výstavba: 1957-1960
• Web: www.couventdelatourette.fr

Klášter La Tourette byl navržený Le Corbusierem jako uzavřený betonový svět pro stovku dominikánských mnichů. Vnější kompaktní forma je v kontrastu s vnitřním členitým nádvořím, které je díky množství elementárních tvarů složitou hrou světla a stínů.

Funkce

Klášter La Tourette je složen ze čtyř základních funkcí. Kostel, škola s knihovnou, kapitulní sál a jednoduché, účelné cely pro 100 mnichů, kteří zde měli trávit v modlitbách a meditacích 7 let svého života. Klasický čtvercový půdorys kláštera Corbusier otevírá odtažením hmoty kostela od zbytku kompozice.

Kontext

Klášter se nachází v jižní části města Éveux, přibližně 25 km od Lyonu ve venkovském prostředí. Na pozemcích dominikánů o celkové rozloze 80 hektarů si Corbusier sám mohl vybrat přesné místo stavby. Klášter je díky svému umístění vidět z velké dálky.

[put_wpgm id=26]

Pozemek je směrem na západ výrazně svažitý. Výšková změna na délku kláštera je 10 metrů. Corbusier nerovnosti terénu vyřešil postavením celé stavby na piloty.

Historie

V roce 1952 byl Le Corbusier osloven opatem Marie-Alainem Couturierem a na pozemek poprvé přijíždí na jaře, v roce 1953. Vznesen byl pouze jediný požadavek – vytvořit tiché obydlí pro sto těl a sto srdcí.

Zdrojem inspirace pro návrh se stal cisterciánský klášter Le Thoronet v Provence. Le Corbusier z části přejímá půdorysné rozložení či promenádu na střeše. Výstavba započala v roce 1957 a klášter byl dokončen v roce 1960. O deset let později v důsledku studentské revolty nezbyl v La Tourette žádný student.

flickr.com – Aurelien Guichard

Klášter je v současné době otevřen veřejnosti, se kterou sdílí duchovní život i způsoby myšlení. Kromě prohlídek je možné využít také nabídky ubytování (37 eur za noc). Od roku 2006 – 2012 proběhla rekonstrukce stávajícího stavu.

Forma

Le Corbusier uplatňuje svých 5 bodů moderní architektury. Klášter je umístěn do rostlého terénu na soustavu pilotů o výšce až 10 metrů. Piloty umožňují vytvořit volný půdorys i fasádu a umožňují volný pohyb pěších. Prostory jsou osvětleny pásovými okny a na střeše je umístěna travnatá plocha, určená pro rozjímání. Le Corbusier vytvořil po obvodu střechy 1,7 metrů vysokou zeď a tak je možné vnímat prakticky pouze oblohu a nikoliv přírodu kolem.

Cely jsou umístěny po vnějším obvodu budovy s výhledem do krajiny. Corbusier využívá pro členění prostoru Modulor. Každá cela nabízí podlouhlý prostor o rozměrech 5,9 x 1,83 metrů s výškou 2,26 metrů s přisazenou lodžií. S podobnými rozměry experimentoval Le Corbusier i v případě kolektivního domu Unite d´habitation v Marseille. Ani zde však beton spolehlivě neplní zvukově izolační funkci. Na chodbách v ubytovací části se nachází dlouhá horizontální okna, která jsou členěna zvláštními podlouhlými klíny, které přečnívají směrem do chodby i do dvora.

Přístup do kláštera je řešen velmi nenápadně z východní strany, skrze drobný betonový portál. Vnější zdánlivá uspořádanost se na nádvoří mění do výrazně členitých forem a geometrických tvarů, které si pomocí světla, stínu a času žijí vlastním životem. Klášter je tak pouze tenkou slupkou mezi dvěma krajinami.

Prostor dvora dále člení prosklená křížová chodba, která je komunikační tepnou mezi jednotlivými provozy a zároveň umožňuje jediný možný vstup do kostela. Na křížení chodeb se nachází drobné atrium se šikmou střechou.

flickr.com – Jean-Baptiste Maurice

Vnitřní dvůr nabízí široké variace prosklení. Čtvercové panely o straně 2,26m jsou inspirovány obrazy Pieta Mondriana. Druhým typem jsou prosklené stěny, vyztužené úzkými betonovými sloupy. Autorem těchto stěn je architekt z Corbusierova ateliéru – Iannis Xenakis. Rozestupy jednotlivých sloupů mají své zákonitosti v kombinatorice melodických intervalů.

flickr.com – Antonio Gallud

Kostel je tvořen pouze masivními holými stěnami bez viditelných otvorů. Vnitřní prostor je osvětlen úzkým vertikálním i horizontálním otvorem. Le Corbusier využívá také řadu prostupů, které využívají nepřímého světla, jež se odráží od barevných stěn směrem do interiéru. Aby měl půdorys typický křížový tvar, architekt připojuje na boční zdi dva další objemy. Z vnějšku kryptu ve tvaru ucha a ve vnitřním dvoře obdélnou zákristii. Obě boční části jsou osvětleny geometrickými střešními světlíky a zaplavují interiér horním, měkkým světlem.

Betonový oltář je umístěn v těžišti obou lodí. Krypta je umístěna o půl podlaží níže a ve schodišťově uspořádaném prostoru se nachází 7 samostatných oltářů, určených ke mším. Právě zde měl každý mnich povinnost jednou denně individuálně sloužit. Povinnost však byla časem zrušena a krypta se přestala užívat.

flickr.com – P2cl

I více než 50 let od dokončení je klášter stále kontroverzním dílem, jehož krása se skrývá především uvnitř. V materiálu, který umožňuje důstojné stáří. A samozřejmě v interiérech, které jsou podobně jako nádvoří úžasnou a neopakovatelnou hrou světla a stínu.

Ocenění

La Tourette je jedno z posledních významných Corbusierových děl. V roce 1986 jej francouzští architekti vybrali jako druhý nejvýznamnější počin moderní architektury ve Francii. Hned po centru Pompidou v Paříži.