Nelson-Atkins Museum of Art

Nelson-Atkins museum of Art -Noc

flickr.com – Brian Johnson and Dane Kantner

Odlišnější už být nemůže. Hollův návrh přístavby Nelson-Atkinsova muzea je postaven na absolutním kontrastu k původnímu masivnímu kamennému chrámu z třicátých let. Lehká a nepravidelná architektura světelných čoček vytváří soubor umění, přírody a architektury.

Funkce

Expozice přístavby Nelson-Atkinsova muzea zahrnují africké umění, fotografie a speciální výstavy.

Kontext

Nelson-Atkinsovo muzeum se nachází v rozsáhlých parkových plochách asi 5km jižně od centra Cansas City. Dominantou parku je původní symetrická budova muzea, pocházející z roku 1933. Steven Holl spoluvytváří krajinu pomocí architektury lehkých „světelných čoček“, které zajišťují distribuci přirozeného světla do podzemních galerií.

[put_wpgm id=28]

V noci tyto krystalické formy září a osvětlují okolní park svým vnitřním světlem. Rozptýlené formy vytváří dialog s krajinou a jsou protipólem původní symetrické budovy.

Historie

První plány na expanzi začalo muzeum zvažovat v roce 1993. Mezinárodní soutěž vyhrál v roce 1999 architekt Steven Holl.

Architekt nerespektoval doporučení přesunout přístavbu k severní straně objektu. Nechtěl mít co do činění se silnou symetrií novoklasicistního kamenného chrámu a přístavbu jako jediný umístil na východní část parku, podél Rockhill Road. Tímto krokem získal Holl silnou ideu a zároveň se odlišil od svých konkurentů, kterými byli například Christian de Portzamparc, nebo Tadao Ando.

Nelson-Atkins museum of Art - Exteriér

flickr.com – Joevare

Nová budova muzea byla oficiálně otevřena 9. Června 2007. Z celkové částky 200 milionů dolarů určených na renovace bylo z rozpočtu uvolněno 95 milionů na samotnou přístavbu. Ta nese své oficiální jméno po spoluzakladateli Nelson-Atkinsova muzea – Henrym W. Blochovi – Bloch Building. Stávající podlahová plocha byla navýšena o 15300m2, tedy o 71% kapacity. Nová budova navíc ročně přiláká o 100 tisíc návštěvníků více.

Forma

Základní myšlenkou Hollova návrhu je protiklad ke stávající budově. Neprůhledné proti transparentnímu, jednotné proti roztříštěnému, omezené proti nespoutanému. Pomocí jednoduchých krystalických forem, které přečnívají na povrch, jako špičky ledovce vytváří architekt krajinu – syntézu mezi přírodou a uměním. Architekt celkem využil 5 krystalových forem, které pojmenoval jako světelné čočky.

Steven Holl často sahá pro svou inspiraci do oborů matematiky a fyziky. Nejinak je tomu i v případě Nelson-Atkinsova muzea. Tvar půdorysného uspořádání objektů byl odvozen z myšlenky paralaxy. Úhlu, který se využívá například v astronomii při měření vzdálenosti hvězd, a svírají jej dvě přímky vedené ze dvou míst v prostoru k pozorovanému bodu. Myšlenku křížících se přímek je možné zpozorovat i na finálním návrhu 250 metrů dlouhé budovy.

Hlavní světelná čočka se nachází v severní části, kde svým tvarem kolmo navazuje na původní budovu Nelson-Atkinsova muzea a dotváří tak čtvercové nádvoří s reflexní vodní plochou, která je dalším uměleckým plátnem pro architekturu. Uvnitř vodní plochy se nachází 34 světlíků, které zajišťují přirozené osvětlení pro podzemní parkoviště.

Nelson-Atkins museum of Art - Exteriér

flickr.com – FHKE

Uvnitř hlavní čočky se nachází lobby, kavárna či knihovna. Vnitřní prostor se postupně svažuje směrem k jihu. Na nosné konstrukce byl využit beton a ocel. V interiéru převládají bílé omítky a neutrální barvy. Důležitým aspektem návrhu byla cirkulace návštěvníků. Zatímco původní budova umožňovala pouze jednoduchý a uzavřený tok návštěvníků, Bloch Building nabízí velké množství potenciálních tras, kterými se návštěvník může vydat.

Nelson-Atkins museum of Art - Interiér

flickr.com – FHKE

Každý z krystalů má vlastní centrální nosnou konstrukci z ocelových profilů ve tvaru písmene T. Tento tvar je důležitý pro distribuci světla do nižších pater muzea. Prosklený plášť je tvořen ze dvou vrstev, přičemž vnitřní vrstva blokuje škodlivé záření, které by mohlo poškodit umělecká díla. Vzniklá dutina dvouplášťové fasády slouží pro zajištění tepelné stability interiéru.

Konstrukce má dvojí efekt. Ve dne umožňuje přístup přirozeného světla do podzemní části muzea. V noci světlo naopak prostupuje z interiéru směrem ven. Krystalické sochy se vznášejí v temnotě a osvětlují okolní park.

Nelson-Atkins museum of Art

flickr.com – FHKE

Ve své knize Paralaxa uveřejnil Steven Holl kapitolu s názvem kámen a peří, která úzce souvisí s procítěním váhy a hmoty. Zároveň dodává, že fenomenální architektura potřebuje zastoupení obou elementů. Ačkoliv budovy Nelson-Atkinsova muzea od sebe dělí téměř 70 let existence, vztah forem je tak silný, že posilují své okolí a těží z něj obě části celku.

Ocenění

  • 2007 – AIA Central States Architecture Award
  • 2008 – AIA Institute Honor Award


Jak bude reklama vypadat?
-
Nechceš zde reklamu napořád jen za 150 Kč?
Zobrazit formulář pro nákup

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *