Seagram Building

Seagram Building

flickr.com – Christian Newton

Nenápadný mrakodrap v srdci Manhattanu se dnes od svého okolí příliš neliší. V době dokončení byl však Seagram Building převratnou stavbou, která výrazně ovlivnila vzhled mrakodrapů po několik následujících dekád. Časopis The New York Times ji dokonce označil jako nejdůležitější budovu tisíciletí. Seagram Building však dovede překvapit i dnes po více než 60 letech od dob realizace.

Funkce

Mrakodrap byl navržen pro kanadskou společnost Josph E. Seagram´s and Sons, která obchodovala s lihovinami. Celková podlahová plocha kanceláří je přibližně 60 tisíc metrů čtverečních. Budovu v současnosti vlastní RFR Realty, společnost spravující portfolio luxusních komerčních nemovitostí. Uvnitř Seagram Building se nachází restaurace The Four Seasons, která existuje již od roku 1959 zachována ve své původní podobě.

Kontext

Seagram Building se nachází v centru Manhattanu mezi 52. a 53. ulicí na 375 Park Avenue. Mrakodrap vystupuje z pravidelné mřížky bloků a využívá pouhých 40% parcely. Může se to zdát jako drobný detail, nicméně objem budov a jejich umístění má obrovský vliv na osvětlení ulic a obyvatele New Yorku. V husté zástavbě je prakticky nemožné si budovy lépe prohlédnout pohledem vzhůru či obdivovat jejich detaily. Drobné náměstí vytváří odstup od dopravy. V odpočinkové zóně je možné se nadechnout uprostřed rušné metropole.

[put_wpgm id=4]

Mrakodrap ustupuje 25 a 10 metrů směrem od uličních řad a v uvolněném prostoru vytváří žulové náměstí s dvěma vodními plochami a stromořadím. Nejsou tu žádné formální plochy pro sezení, pouze drobná žulová zídka podél severní a jižní stěny. K mrakodrapu jsou přičleněna dvě nižší boční křídla s deseti a čtyřmi podlažími.

Historie

Budova byla dokončena v roce 1959. Kromě dvojice architektů Ludwiga Miese van der Rohe a Philipa Johnsona sehrála při koordinaci projektu významnou roli dcera ředitele Phyllis Lambert, která měla velký vliv na svého otce a tím i na konečný vzhled díla.

V roce 1980 byla budova prodána penzijnímu fondu v oblasti nemovitostí – Teachers Insurance and Annuity Association of America. Od roku 1989 je Seagram Building architektonickou památkou.

Seagram Building - parter

flickr.com – Alex Schwab

Forma

„V průběhu výstavby mrakodrapy odhalují úžasné prostorové souvislosti. Pouze tehdy vnímáme síť ocelových konstrukcí působivě. Když jsou postaveny obvodové stěny je konstrukční systém, základ všech uměleckých návrhů, ukryt za zmatkem nesmyslných a banálních forem. Místo toho, abychom se pokoušeli řešit staré problémy starými formami, měli bychom z podstaty nových problémů vytvářet nové formy. Nové konstrukční principy můžeme nejzřetelněji vidět, když namísto vnějších zdí využijeme sklo, což je u skeletových staveb možné, protože vnější stěny nenesou žádné zatížení. Použití skla vyžaduje nová řešení.“

Zdroj: Ludwig Mies van der Rohe from Martin Pawley, introduction and notes. Library of Contemporary Architects.

V roce 1950 se mrakodrapy stavěli jinak, než jak je známe dnes. Většina z nich měla dekorovanou fasádu, zatíženou falešným ornamentem. Mies van der Rohe se při výstavbě Seagram Building rozhodl pro upřímnější výraz a ornament nahradil samotnou konstrukcí, která vůči pozorovateli působí esteticky lépe a mnohem upřímněji.

Seagram Building - fasáda

flickr.com – Lauren Manning

Architekt měl v plánu odhalit konstrukční systém skrze prosklenou fasádu. Požární předpisy však byly neúprosné a všechny ocelové konstrukce museli být obaleny nehořlavým materiálem. Pro tyto účely se nejlépe hodil beton, který však ocel opticky zakrýval. Z tohoto důvodu se Mies van der Rohe rozhodl konstrukci ukázat na fasádě. Podobně jako u své předchozí realizace Lake Shore Drive Apartments využil I profily, které rozmístil formou vertikál. Místo oceli architekt využívá poměrně netypický materiál – bronz. Na profily a dekorace bylo využito 1500 tun bronzu a budova se s celkovou cenou 41 milionů dolarů stala krátce po dokončení nejdražší na světě.

Mies van der Rohe na mrakodrapu vůbec poprvé využívá okna s výškou přes celé podlaží. Tak velká úroveň prosklení vyžadovala opatření proti přehřívání interiéru vlivem slunce. Architekt navrhuje zatmavená skla spolu s vnitřními žaluziemi. I zde se projevuje tendence mezinárodního stylu dát fasádě jednotný vzhled. Aby rozdílná nastavení zaměstnanců společnosti nevyvolávala chaos, byly žaluzie omezeny pouze na 3 výškové polohy – otevřené, s poloviční výškou a uzavřené. Mimochodem fasáda má nejhorší energetické hodnocení z celého New Yorku. Energy rating 3/100 je skutečně mizerný.

Interiéry a kancelářské prostory navrhl architekt Philip Johnson. Vnitřní výzdoba je provedena z travertinu a mramoru. Uplatňují se nadčasové principy prolínání interiéru a exteriéru.

Seagram Building - parter

flickr.com – Dan Deluca

Urbanismus

Přímým důsledkem výstavby mrakodrapů jsou vržené stíny, které zhoršují životní úroveň obyvatel města. V roce 1916 vznikl zónový zákon, který na každém bloku, nebo pozemku vymezuje imaginární obal, který je zároveň maximální obálkou budovy. Mrakodrapy musí po určité výšce ustoupit z půdorysné plochy, aby se plocha vrženého stínu minimalizovala. Věž může do neomezené výšky zabírat pouze 25% půdorysu.

Zónový zákon je důsledkem samotného Manhattanu, jehož plocha je omezená a počet bloků je tak jednou pro vždy dán. Prostor je tu omezenou komoditou a je důležité aby byl maximálně a efektivně využit.

Seagram Building s výraznými odstupy vybočuje z řady. Mies van der Rohe se distancoval od městské struktury a ekonomie staveb mrakodrapů. Veřejně prospěšným gestem mohl mrakodrap překročit zónování až do výšky 157 metrů. Mrakodrap dokonce přispěl k úpravě stavebního zákona, který začal výstavbu podobných domů podporovat tím, že zavedl vyšší zdanění dolních podlaží.



Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *