Vila Tugendhat

Vila Tugendhat - Pohled ze zahrady

Vila Tugendhat – pohled ze zahrady, foto: Radovan Matušinec

Brněnská funkcionalistická vila Tugendhat je jednou z našich nejkrásnějších staveb. Neomezený rozpočet, kvalitní materiály, lukrativní parcela či návrh propracovaný do nejmenších detailů. Tak by se dalo několika slovy popsat jedno z nejvýznamnějších předválečných děl architekta Ludwiga Miesa van der Rohe, které po formální i technické stránce výrazně předběhlo svou dobu.

Funkce

Dům sloužil v letech 1930 – 1938 manželům Tugendhatovým. Ti však byli nuceni svůj domov kvůli židovskému původu brzy opustit. Dalšího roku byla vila zabavena gestapem a v roce 1942 – 1945 ji měl v pronájmu Walter Messerschmidt.

Roku 1945 zde byli ubytováni vojáci rudé armády včetně jejich koní, později prostory využila škola taneční gymnastiky či rehabilitační centrum pro děti s vadami páteře. V roce 1992 zde byla podepsána dohoda o rozdělení Československa. Počátkem července roku 1994 byla vila zpřístupněna veřejnosti a dodnes slouží jako muzeum.

Kontext

Vila se nachází v Černopolní ulici. Lokalita v severní části města vyniká lukrativním pohledem na Brno a Špilberk. Zahrada byla řešena zahradní architektkou Markétou Müllerovou. Strmá travnatá plocha spolu s okolními stromy vytváří po vzoru architekta Miese van der Rohe prázdné a plné plochy, které zdůrazňuje okružní cesta která je dále napojena na Löw Beerovu vilu.

[put_wpgm id=11]

Vila Tugendhat těží ze svého okolí maximum. Krajina je další místností domu a to zejména díky obřím skleněným tabulím napjatým od podlahy ke stropu a rozsáhlým terasám orientovaným na jihozápad. Rodina Tugendhatových tak měla během svého krátkého života ve vile vždy místo, kam se mohla uchylovat.

Historie

Bohatá historie vily začala v roce 1928. Fritz a Greta Tugendhatovy byli fascinováni domem, který Mies van der Rohe navrhl pro obchodníka Huga Perlse. Oba manžele učaroval styl jednoduchých a čistých tvarů, který byl naprostým opakem přezdobené secese. Návrh byl dokončen koncem roku 1928 a výstavba byla zahájena o rok později. V prosinci roku 1930 se Tugenthatovi mohli nastěhovat.

Vila vyvolávala již od počátku velký rozruch. Přáním obou manželů byl zprvu mnohem skromnější dům o pěti pokojích, obývací místnosti a jídelně. Mies van der Rohe pojal návrh mnohem velkoryseji a celková cena stavby se vyšplhala až na 5 milionů korun. Za tuto částku mohlo být tehdy pořízeno několik desítek honosných vil a na tento fakt dodnes nejraději poukazují všichni kritici, pro které je celé dílo pouhým projevem snobismu.

Vila Tugendhat - vstup

Vstup do vily Tugendhat, foto: Radovan Matušinec

I když dům dnes působí trochu opuštěně, Tugendhatovi v něm trávili spokojený život. Tyto radostné chvíle však netrvaly dlouho. V roce 1938 rodina emigrovala do švýcarského města Sankt Gallen. V říjnu o rok později budovu zkonfiskovalo gestapo a v roce 1942 se dům stal majetkem Německé říše. Následující těžká léta se na vile výrazně podepsala. Vzácný ebenový obklad z půlkruhové stěny v jídelně ukradlo gestapo.

Walter Messerschmidt inicioval další stavební úpravy a nechal zazdít mléčnou stěnu v průčelí či průchod na horní terasu. Do interiéru přidal další příčky a zvýšil komín. Zazdil také onyxovou zeď značné hodnoty, pro kterou se chtěl později vrátit. Naštěstí ji tímto činem zachoval pro současnou generaci. V letech 1945 dům zcela zdevalvoval jezdecký oddíl Maršála Malinovského, který z obývací místnosti udělal stáj pro koně. Celé dílo dokonaly výbuchy od bombardování, které zničily prosklené stěny.

V následujících letech byla vila používána pro účely soukromé taneční školy a později zde bylo zřízeno rehabilitační centrum, které fungovalo až do konce sedmdesátých let. První rekonstrukce vily proběhla až v letech 1981 – 1985. Nosné konstrukce naštěstí neutrpěly vážnější poškození. Druhá rekonstrukce proběhla v letech 2010 – 2012, kdy bylo navráceno například ebenové dřevo, které bylo nalezeno v bývalém baru gestapa v menze brněnské právnické fakulty. O tento nález se zasloužil historik Miroslav Ambroz.

V roce 2001 byla vila zapsána na seznam světového dědictví UNESCO.

Forma

Třípodlažní vila působí při pohledu z ulice jako přízemní objekt. Ludwig Mies van der Rohe využil jihozápadního svahu a tradiční koncept domu tak obrátil vzhůru nohama. Vilu otočil směrem od ulice, k výhledu na Brno a Špilberk. Nosný systém domu je tvořen ocelovým systémem sloupů s křížovým profilem o rozteči 5 metrů. Toto inovativní řešení umožnilo architektovi zbavit zeď tradiční nosné funkce a tím uvolnit půdorys i fasádu.

Vila Tugendhat - interiér

Interiér vily Tugendhat, foto: Radovan Matušinec

Třetí podlaží je rozděleno na několik jednoduchých celků, které jsou kompozičně doplněny stěnou z mléčného skla a plochou střechou s průhledem na město. V prvním celku nalezneme oddělené ložnice rodičů spolu s koupelnou. V dalším pokoje dětí spolu s ložnicí vychovatelky, úklidovou místností a koupelnou. Oba celky jsou spojeny reprezentativní vstupní halou. Poslední hmotou je garáž pro dvě auta spolu s bytem správce. Všechny místnosti jsou obklopeny rozsáhlou terasou.

Ve druhém podlaží se nachází volný plynoucí obytný prostor rozdělený na vstupní, pracovní, jídelní a odpočinkovou zónu o celkové výměře 15 x 25 metrů. Mies van der Rohe využil k optickému dělení prostoru luxusní materiály. Půlkruhová stěna kuchyňského koutu je obložena makasarským ebenovým dřevem a o kus dál se nachází slavná příčka z onyxu. Prostor lze dále dělit závěsy z hedbábí a sametu. Na obytný prostor navazuje zimní zahrada. V severozápadní části objektu pak nalezneme prostor kuchyně spolu s pokojem pro kuchařky a pokojské přístupné ze samostatného vstupu personální terasy.

Vila Tugendhat - stěna z onyxu

Vila Tugendhat – stěna z onyxu, foto: Radovan Matušinec

Mies van der Rohe nechtěl hlavní obytný prostor zohavit otopnými tělesy. Do spodního podlaží proto uložil strojovnu vzduchotechniky, která kombinuje vytápění, ochlazování a zvlhčování vzduchu. Jednalo se o novou a nevyzkoušenou technologii, ale fungovala výtečně. Najdeme tu i další technické místnosti – kotelnu s výtahem na popel či strojovnu se spouštěním oken. Dále je tu prádelna, sušárna, žehlírna či sklad ovoce a zeleniny. Zajímavostí je molová komora, která dříve sloužila jako sklad kožichů nebo temná komora pro vášnivého fotografa Fritze Tugendhata.

Vila Tugendhat - mléčná stěna a stůl

Vstup do obývacího pokoje, mléčná stěna, foto: Radovan Matušinec

Ludwig Mies van der Rohe navrhl také nejdrobnější detaily, jako kování, nábytek či svítidla. Nalezneme tu slavné židle Brno, křeslo Tugendhat či křeslo Barcelona. Kruhový jídelní stůl obklopený půlkruhovou ebenovou stěnou lze volně rozšiřovat pomocí speciálních segmentů a vytvořit slavnostní stolování až pro 15 lidí. Architekt osobně dohlížel i na rozřezání a složení zdi z medově žlutého onyxu, která pochází z pohoří Atlas z arfického Maroka. Hodnota této zdi byla asi 200 tisíc korun a v době realizace se za ní dalo pořídit i několik domů.

Okna i dveře v hlavním prostoru jsou navrženy s výškou od podlahy až ke stropu. Splynutí interiéru a exteriéru bylo dosaženo skrze 7 okenních tabulí s rozměry 5 x 3,5 metru na které bylo použito 1 cm silné sklo. Aby splynutí bylo úplné, dvě z těchto tabulí je možné díky strojovně vzduchotechniky zcela zasunout do podlahy.

Vila Tugendhat - strojovna

Vila Tugendhat – strojovna, foto: Radovan Matušinec

Při návštěvě vily jsem byl ohromen genialitou Miese van der Rohe. Nedovedl jsem pochopit slova kritiků, kteří vilu označují jako chladnou a neosobní. Koneckonců, myslím, že za vše mluví dobové fotografie ze života Tugendhatových, které jasně dokládají způsob života ve vile.



Jak bude reklama vypadat?
-
Nechceš zde reklamu napořád jen za 150 Kč?
Zobrazit formulář pro nákup

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *