Předrománský a románský sloh

Románská architektura je pojmenování pro architekturu střední, jižní a západní Evropy od 11. do 13. století. Raná tvorba byla poznamenána duchem antiky, 13. století pak bylo označováno jako přechodný sloh, kdy se čím dál více uplatňovala gotika.

Samotný název – románský sloh, vznikl v 19. století z odvozeniny slova “Roma”. Románský sloh čerpá z více proudů – Byzance či islámu. Každá země si pojala sloh po svém, zejména co se lokálních materiálů týče. Jednotícím vodítkem pro románskou architekturu však bylo křesťanství. Věřící potřebovali prostory k obřadům a k tomu se váže vznik bazilik, tribunových kostelů a rotund.

Předrománský sloh

Předrománská tvorba se uplatňovala od 6. do 10. století na území západní Evropy a je dále dělena do tří období.

Období merovejské (6. – pol. 8. století) – Zjednodušená, rustikální forma antiky. Rozmanité znaky, často pouze místního významu.
Období karolínské (pol. 8. – 9. století) – Někdy bývá také označováno jako karolínská renesance. Pojmenováno po Karlu Velikém, který se zasloužil nejen o rozvoj architektury, aby se vyrovnal Byzanci. Z období karolínského pocházela rotunda svatého Víta – zaniklý kostel Pražského hradu na místě současné katedrály sv. Víta.
Období ottonské (10. století) – Pojmenováno po Ottovi Velikém. Architektura je hmotná, málo členitá. Nejvýznamnější památkou z tohoto období je bazilika sv. Jiří na Pražském hradě, založena Vratislavem I. kolem roku 920. Bazilika byla po požáru v roce 1142 přestavěna.

Půdorys rotundy sv. Víta před r. 935, foto: Wikipedia Commons – Чаховіч Уладзіслаў

Románský sloh

Znaky románského slohu

Klenba – Využity byly tyto typy kleneb – koncha, kopule a klenby valené a křížové.
Silné kamenné zdi – Přesně opracované kamenné kvádry, řádkové zdivo vyspárované vápennou maltou.
Materiály – Využity byly lokální suroviny – dřevo (srubové konstrukce a dříve také ploché zastropení), hlína a především kámen.  Každá země si přizpůsobovala architekturu, co se týče materiálu podle svých potřeb. Tvorba se tak od sebe napříč jednotlivými zeměmi hodně liší.
Ozdobné prvky – Masivní sloupy, ozdobné kamenné hlavice s rostlinnými či dalšími motivy, většinou hladký dřík. Sdružená okna s odlehčovacím obloukem, ústupkovité portály se zdobeným tympanonem.

Typy sakrálních staveb

Rotunda – Nejstarší typ sakrální stavby. Často vznikali na významných lokalitách za účelem připomenutí slavných událostí. Jedná se o budovu kruhového půdorysu, která dále byla doplněna jednou nebo více apsidami. V jedné z apsid býval umístěn oltář. Rotunda sv. Víta na Pražském hradě byla doplněna dokonce o 4 apsidy. Rotundy byly zaklenuty kopulí a apsidy konchou, na vrcholu kuželovité střechy se často nacházela ještě válcová lucerna s úzkými románskými okny.

Rotunda sv. Jiří, foto: Wikipedia Commons – Ondřej Žváček

Bazilika – Obvykle trojlodní kostel s jednou hlavní a dvěma bočními loděmi. V případě využití křížových kleneb v hlavních i vedlejších lodích musela být vedlejší loď poloviční, kvůli návaznosti obou systémů kleneb na rastr sloupů. Sloupová řada hlavní lodi byla v polovinách doplněna o užší sloupy, které nesly pouze zatížení kleneb z lodi vedlejší.

Čtverec hlavní lodi se stal určitým modulem, který určoval další souvislosti. V případě křížení hlavní a příčné lodi musel být čtvercový modul zachován. Hlavní i příčná loď proto měli stejnou šířku. Od modulu čtverce byla pak odvozena i výška hlavní lodi, která byla většinou dvojnásobná. Převýšením hlavní lodi nad vedlejšími je vedeno bazilikální osvětlení.

Závěr chrámu bývá dotvořen apsidami. Průčelí kostela bývalo naopak doplněno dvěma věžemi. Hmoty hlavní a příčné lodě jsou zakončeny sedlovými střechami, vedlejší lodě pultovými.

Tribunový kostel – Jednolodní verze baziliky. Své jméno kostel získal kvůli vnitřní tribuně (empoře), což je v podstatě nadzemní galerie orientovaná do hlavního prostoru kostela. Empory bývaly přístupné pomocí schodiště v síle zdi nebo nabízeli soukromý prostor pro ženy či vyšší vrstvy, které se mohly odděleně účastnit bohoslužeb.

Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Mohelnici nad Jizerou, foto: WIkipedia Commons – M. Rejha

Konstrukce a tvarosloví

Románský sloh vyniká svou rozmanitostí – jak materiálovou, tak i konstrukční. Zpočátku se využívalo dřeva – a to i na celé stavby. Později byl využíván kámen a s nástupem křesťanství také cihly. Jednotlivé materiály byly příznačné i pro rozdělení bohatých a chudých vrstev.

Zdivo – Kámen byl buď nepravidelných kusů, nebo opracovaný do kvádříků. Oba typy byly pečlivě spojovány vápennou maltou. Zdivo mělo značnou tloušťku a zevnitř bylo opatřeno vápennou omítkou. Stavební technologie navazovala na pozdně římské postupy – využívalo se vrtání, řezání a soustružení kamene.

Okna – Románská okna byla úzká, často zaklenutá půlkruhovou klenbou. Ústupkovité ostění umožňovalo lepší průnik světla do interiéru. V případě sdružených oken byl kvůli tloušťce meziokenních pilířů zaveden tzv. odlehčovací oblouk – klenba, která umožňuje odvést značnou část zatížení mimo sdružené okno.

Chebský hrad, kaple sv. Erharda a Uršuly, foto: Wikipedia Commons – Karelj

Portály – Charakteristické byly ústupkovité portály s půlkruhovým zaklenutím a zdobeným tympanonem.

Klenby – Využity byly kopulovité a valené klenby. Dále tzv. konchy – tedy klenby ve tvaru čtvrtkoule, nejčastěji používané při zaklenutí půlkruhového půdorysu apsidy. Později byly využity také klenby křížové. Zaklenutí větších prostorů muselo být řešeno pomocí většího množství křížových kleneb nesených sloupy.  Valené klenby ve tvaru půlválce byly nejčastěji použity k zaklenutí chodby. Průnik kleneb byl řešen pomocí tzv. závěru – kamene, který býval opatřen také dekorací. Lícové části kleneb byly omítány.

Sloupy a pilíře – Románský sloup striktně dodržuje rozdělení na hlavu, patu a dřík. Sloupy však vykazují velkou tvarovou rozmanitost.

Zprvu se jednalo masivní, jednoduché sloupy čtyřúhelníkového půdorysu. Později byly hrany okoseny či doplněny o další sloupky a výsledné tvary byly mnohem složitější. Hladký, kanelovaný nebo zdobený dřík spočíval na stupňovité patce a celý sloup byl zakončen masivní krychlovou hlavicí ozdobenou nejrůznějšími motivy v podobě listů či figur.

Kostel sv. Jakupa – Církvice, foto: Wikipedia Commons – Acoma

Románský sloh u nás

Rotunda sv. Jiří – Říp, rotunda sv. Martina – Praha, Vyšehrad, rotunda sv. Kateřiny – Česká Třebová, Kostel Panny Marie – Mohelnice nad Jizerou, bazilika sv. Jiří – Pražský hrad, románská falc v Chebu