- Architekt: Jan Kaplický / Future Systems ve spolupráci s Shiro Studio, Andrea Morgante
- Lokalita: Modena, Itálie
- Plocha parcely: 10600m2
- Soutěž: 2004
- Výstavba: 2009-2012
- Cena: 14,2 milionů eur
- Web: www.museomodena.ferrari.com
[wp_ad_camp_1]
Sytě žluté organické muzeum se střešními větracími průduchy bylo inspirováno designem automobilu. Kaplického návrh však není jen o kráse. Podobně, jako u vozů Ferrari muzeum překypuje moderními technologiemi a chrání si svůj odkaz a historii, která je symbolizována původním domem Enza Ferrariho.
Funkce
Muzeum se skládá ze dvou budov s výstavním prostorem o celkové ploše 5200m2. Původní zrekonstruovaný dům je rodištěm samotného Enza Ferrari. Expozice uvnitř připomíná život konstruktéra a jeho dílo. Náplní Kaplického muzea je pak výstava samotných vozů.
Kontext
Muzeum Enzo Ferrari se nachází v blízkosti centra Modeny, jen pár desítek metrů od železniční trati. Kaplického návrh respektuje původní dům z roku 1830. Výška obou staveb je stejná – pouze 12 metrů. Zakřivené, prosklené průčelí vytváří dialog mezi minulostí a současností.
[put_wpgm id=27]
Muzeum je z větší části umístěno pod terénem a působí velmi nenásilně. Organicky tvarovaná střecha navazuje na travnaté plochy pozemku a formálně působí spíše jako kus krajiny. Rozloha parcely 10 600m2.
Historie
Architektonická soutěž byla vyhlášena už v roce 2004. Z deseti týmů nakonec vyhrál ateliér Future Systems, který zaujal zejména vztahem mezi oběma budovami.
V lednu 2009 Jan Kaplický náhle umírá a projektem byl pověřen Andrea Morgante, bývalý spolupracovník a kolega z ateliéru Future Systems. Výstavba byla zahájena 20. dubna 2009, kdy byl položen základní kámen. Muzeum bylo slavnostně otevřeno 10. března 2012. Celková cena se vyšplhala na 14,2 milionů eur.
Zvláštností původního návrhu bylo provedení v modré barvě, která byla později zaměněna za žlutou, která je více v souladu s myšlenkou vozů Ferrari. Muzeum ročně navštíví až 200 tisíc návštěvníků.
Forma
Kaplického návrh připomíná design automobilu. Zakřivená jasně žlutá střecha je karosérií. Prosklené zakřivené čelo připomíná čelní sklo a přechody mezi podlahou a zdmi v interiéru se ztrácí v záplavě křivek.
[wp_ad_camp_2]
Při nahlížení na architekturu se často díváme na respekt k okolní zástavbě. Kaplického návrh, jde až daleko za hranice pouhého respektu a vytváří vztahy. A to především ke zrekonstruovanému domu v severoitalském vesnickém stylu z roku 1830, ve kterém žil slavný konstruktér Enzo Ferrari. Čelní křivka fasády dům ochranitelsky obklopuje, a pokud jde o výšku, Kaplický svým muzeem nepřekročil výšku stávajícího hřebene střechy – 12 metrů. Blízkost železniční tratě pak běžný návštěvník díky protihlukovým stěnám téměř nevnímá.
[wp_ad_camp_1]
Interiér muzea je řešen v barvách žluté a především bílé. Jsou to samotné exponáty, které vynikají. Podlaha je tvořena jedinou plochou, která přechází skrze rampu do nižší úrovně. Každý z exponátů je postaven na vlastním podstavci jako mistrovské dílo obrovské ceny. Celková plocha galerie je 4200m2. Strop je opticky členěn pásy polopropustné folie. Vše je řešeno v plynulém přechodu, oble, čistě a elegantně podobně jako interiér vozu. Ve vstupní části se nachází kavárna, obchod se suvenýry a pokladna. Ve spodním podlaží pod vstupem je umístěna učebna, zasedací místnost, kino, zázemí pro personál a technologické zázemí. Vnitřní prostor není dále členěn a jediné podpory střechy tvoří dva elegantní sloupy ve tvaru „V“ nedaleko průčelí.
Střecha o celkové ploše 3300 m2 je tvořena z dvojitě zakřivených hliníkových pásů na pero a drážku. Kvůli značnému rozsahu musela být řešena ve spolupráci s lodními inženýry, kteří jsou více znalí práce s organickými formami. Konstrukční výzvou bylo také rozsáhlé zasklení v čelní části, které je zkosené pod úhlem 12,5 stupně. Každý panel je schopen odolat tlaku až 40 tun.
Není to však jen forma, čím Kaplického muzeum vyniká. Důležitou roli zde hraje i udržitelnost a úspora energie. Díky umístění objemu z 50% pod povrch země má muzeum nízkou energetickou náročnost. Výměna vzduchu skrze střešní větrací průduchy a skleněnou fasádu je řešena systémem tepelných čidel. Pod hliníkovou střechou je ohřívána voda a využity jsou také fotovoltaické panely, které jsou umístěny na protihlukových stěnách u železniční tratě. Muzeum je také první stavbou v Itálii, která využívá geotermální energii.
Rekonstrukce se dočkal také dvoupodlažní historický dům. Interiéry jsou řešeny v čistých bílých barvách, pouze odhalený krov je natřen tmavě hnědou barvou. V tomto prostoru Morgante zavrhl použití moderní videoprojekce. V delším traktu budovy se nachází hlavní výstavní prostor a v jeho středu 40 metrů dlouhá výstavní plocha členěná lamelami, která podobně jako stránky knihy postupně představuje život a odkaz Enza Ferrari. Z původních dvou podlaží v hlavní hale zůstaly dvě řady historických oken, které osvětlují interiér. V druhé části domu se nachází dvě menší výstavy a dále plochy pro administrativu.
Muzeum Enzo Ferrari je širokou veřejností vnímáno velmi kladně. Morganteho přístup respektoval požadavky Jana Kaplického. Modena se během několika let stala nám Čechům bližším místem, než tomu bylo dříve.
Dodatek
V současnosti je panoramatické okno z interiéru zakryto obří příčkou, která je využita jako promítací plátno. Výstava už není dále osvětlena přirozenou cestou což celému vnitřnímu prostoru značně uškodilo.
[wp_ad_camp_3]
