- Architekti: Renzo Piano, Richard Rogers
- Lokalita: Londýn, Velká Británie
- Výška: 308,5m (87 pater, z toho 72 obytných)
- Podlahová plocha: 110000 m2
- Výstavba: 2009-2012
- Náklady:450 mil liber
- Web: www.the-shard.com
[wp_ad_camp_1]
Londýnský mrakodrap přezdívaný „střep“ je nejvyšší stavbou Velké Británie a Evropské unie. Vysoce reflexní povrch ostře prořezává panorama města a speciální skleněné panely z bílého skla odráží roční období a aktuální změny počasí. Osamělý mrakodrap si žije vlastním životem 24 hodin denně.
Funkce
Díky tvaru zužujícího se jehlanu nabízí The Shard široké rozpětí podlahových ploch, které jsou vhodné pro rozdílné funkce. Spodní patra s větší podlahovou plochou jsou vhodné pro kanceláře, vrchní patra jsou věnována bydlení.
- 1 – 2 patro – recepce, obchody, kavárny a restaurace (6030m2)
- 3 – 28. patro (kromě 16,17) – kanceláře (106820m2)
- 16 – Al Jazeera English, Al Jazeera UK London studio – zpravodajský kanál
- 17 – Warwick Business School
- 31 – 31 – luxusní restaurace Hutong, Oblix a Aqua Shard (5945m2)
- 34 – 52 – Shangri – La Hotel, 200 pokojů, 5 hvězdiček
- 53 – 65 – luxusní byty (5772m2)
- 68 – 72 – Observatoř
The Shard má celkem 87 podlaží, přičemž posledních 15 pater není obyvatelných. Na vrcholu mrakodrapu je umístěna vzduchotechnika a další technologie. Celkové množství využitelné podlahové plochy je 110 tisíc metrů čtverečních.
Kontext
Mrakodrap se nachází na London Bridge Street nedaleko mostu London Bridge. Právě blízkost k prvnímu z londýnských mostů vedla k pojmenování mrakodrapu jako London Bridge Tower. Pojmenování The Shard –„ střep“ vzniklo díky některým kritikům, podle kterých je celý projekt kusem skla necitlivě vraženým do srdce Londýna.
[put_wpgm id=23]
The Shard je součástí většího projektu, který zahrnuje také obnovu dopravy. Mrakodrap se nachází v blízkosti jednoho z nejrušnějších dopravních uzlů Londýna, kde denně projde až 200 tisíc lidí. Obnovou prošlo kromě veřejného prostoru také nádraží London Bridge Station.
Historie
V roce 1998 se podnikatel Irvine Sellar s partnery rozhodl přestavět nevzhledný kancelářský komplex Southwark Towers z roku 1975. Jednalo se o kancelářské budovy s výškou až 24 podlaží. V roce 2000 Sellar oslovil architekta Renza Piana.
V září 2007 začala demolice Southwark Towers. Bourací práce byly dokončeny na začátku roku 2009, kdy započala výstavba staveniště pro mrakodrap The Shard. V lednu roku 2011 bylo dokončeno betonové jádro budovy, která sahá až do výše 245 metrů (72. podlaží). Zbytek nosného systému 66 metrové ocelové věže o váze 500 tun byl dokončen 30. března 2012. Stavba tak dosáhla výšky 308,5m.
The Shard byl otevřen 5. července 2012. Majitelem mrakodrapu je z 95% emirát Katar.
Konstrukce
Panorama Londýna si příliš nepotrpí na konvenční tvary mrakodrapů. Ke známé okurce od Lorda Normana Fostera a Leadenhall Building od Richarda Rogerse v budoucnu přibude také další mrakodrap s neobvyklým tvarem – The Pinacle s výškou 288 metrů. Určitým protipólem vůči těmto rozmanitým tvarům je The Shard – osamělý mrakodrap až přísně jednoduchého jehlanového tvaru.
[wp_ad_camp_2]
Tvar měl podle Renza Piana připomínat panorama kostelních věží historického Londýna, které městu dominují stovky let. Na obvodový plášť byly využity skleněné panely z tzv. bílého skla, které se vyznačují nízkým obsahem železa. Takto upravená skla snižují vliv na prostup slunečního tepla do interiéru a zároveň vytváří vysoce reflexní povrch. Panely tak odráží aktuální změny ročních období a počasí se svou rozmanitostí barev a nálad. The Shard je navržen jako vertikální město, které bude díky rozmanitým funkcím vzhůru 24 hodin denně.
Hlavním nosným prvkem je masivní betonové jádro, ve kterém jsou umístěny výtahy, schodiště a instalace. Celkem bylo využito 44 výtahů, včetně dvoupodlažních s rychlostí 6m/s. Základy mrakodrapu jsou umístěny až 50 metrů pod zemí. Komplikací byly také základy původních kancelářských bloků. Mrakodrap je postaven z betonu, oceli a skla. Od 72. podlaží je na nosné konstrukce využita pouze ocel. Důležitým aspektem návrhu bylo zachování prostoru v přízemí pro pěší. Horní patra mrakodrapu jsou tak umístěna na ocelovém rámu.
[wp_ad_camp_1]
Na obvodový plášť bylo využito celkem 11 tisíc tabulí skla s celkovou plochou 56 tisíc metrů čtverečních. Důležitou roli hrála šetrnost k životnímu prostředí a významná část z celkového rozpočtu 450 milionů liber byla věnována právě úsporám energie. Fasáda je navržena jako dvouplášťová s provětrávanou dutinou pro počítačově řízené žaluzie, které automaticky reagují na změnu úrovně osvětlení. 95% stavebních materiálů je recyklováno a spotřeba energie je o 30% nižší, než u budov srovnatelného objemu.
Půdorysný tvar mrakodrapu je nepravidelný. Věž tvoří 8 šikmých fasádních ploch, které v hranách mrakodrapu vytváří hluchá místa. Tato zákoutí jsou z větší části chráněna před větrem a umožňují tak přirozené provětrání zasedacích místností a v případě bytů také zimní zahrady.
Každá z fasád je na jiné výškové úrovni svého vrcholu ostře seříznuta. Vizí Renza Piana byl mrakodrap, který splývá s městem a jehož špice mizí ve vzduchu. Snad právě proto působí The Shard neukončeným dojmem.
Projekt si vysloužil silnou kritiku. Jedním ze zapřisáhlých odpůrců se stal i Princ Charles, který kritizoval také mrakodrap Swiss Re Tower od Normana Fostera. Ani názory obyvatel nejsou jednotné, jedni kritizují monstrózní výšku, zatímco druhým se líbí kontrast nové a jednoduché formy s historickým městem.
Ocenění
V roce 2014 The Shard získal 1. místo v Emporis Skyscraper Awards. Zhodnoceny byly všechny výškové stavby nad 100m výšky v uplynulých 12 měsících.
[wp_ad_camp_3]
