- Architekt: Le Corbusier
- Lokalita: 280 Bd Michelet, Marseille, Francie
- Výstavba: 1947 – 1952
- Web: www.gerardin-corbusier.com
[wp_ad_camp_1]
Kolektivní bydlení v Marseille je unikátní svým sociálním programem. Monumentální objekt svým uspořádáním představuje město. Chodby jsou ulicemi, výtahy městskou hromadnou dopravou. Střecha s funkcemi občanské vybavenosti plní funkci náměstí a dvě obchodní ulice unitř domu zajišťují základní životní potřeby obyvatel.
Funkce
Corbusier navrhl 337 bytů o 23 typech, které se liší svou velikostí a provedením. Počínaje minimálním bytem pro 1 osobu a konče rozsáhlými mezonety přes celou šířku komplexu s výhledem do dvou stran. Převážná část bytů je kvůli maximální úspoře místa navržena jako dvoupodlažní mezonety. V sedmém a osmém patře se nachází obchodní ulice, na střeše – náměstí jsou umístěny stavby občanské vybavenosti – školky, jesle, tělocvična a bazén. V současné době je však školka kvůli změnám bezpečnostních předpisů uzavřena a uvažuje se o její přestavbě na knihovnu či galerii.
Kontext
Unité d´habitation bylo navrženo jako vertikální zahradní město. Před realizací na 280 Boulevard Michelet bylo uvažováno o 4 lokalitách, nicméně právě tato se stala vítěznou. Objekt je fasádami orientován ve smyslu západ-východ. Vstup do domu je přístupný ze zpevněné plochy směrem od Bd Michelet, v severozápadní části je umístěno parkoviště pro obyvatele domu.
[put_wpgm id=13]
Forma
Objekt je při své kapacitě navržen jako jeden ohromný blok o 19ti podlažích. Díky své výšce přes 50 metrů a půdorysným rozměrům 130 x 21 metrů dům zcela dominuje svému okolí, podobně jako zaoceánský parník nekonečné vodní hladině. Zkosené spodní podlaží uložené na sloupech a „velitelský můstek“ spolu se sochařsky pojatými komíny na střeše domu skutečně loď zdánlivě připomínají.
[wp_ad_camp_2]
I přes typizované dispozice domu si fasáda žije vlastním životem. Je bohatě prostorově členěna a nahodile doplněna o barevné plochy, které jsou protipólem k rozsáhlé šedi a textuře betonových ploch. Jen marně bychom hledali rytmus, nebo symetrii. Lodžie jsou doplněny o zábradlí s odlišnou texturou a betonové slunolamy, které zamezují nadměrnému průniku světla do interiéru. Plocha fasády je kompozičně rozdělena na dva velké obdélníky. Jeden je svými poměry blízký čtverci a druhý je rozdělen v poměru zlatého řezu.
Celý komplex je postaven na sloupech a uvolňuje tak místo k volnému průchodu. Skeletový systém je vyplněn mezonetovými byty, které efektivně využívají celý prostor budovy. V objektu se tak nachází pouze 7 chodeb, které svou šířkou 3 metry připomínají spíše ulice. Tomu je uzpůsoben výtah, který zastavuje na každém třetím podlaží. Dveře z chodby jsou barevně odlišeny v typickém Corbusierově spektru barev – modré, červené, žluté a zelené (obloha, lidský prvek, slunce a příroda). V 7. a 8. patře se nachází obchodní ulice, která je přístupná z bočního betonového schodiště nedaleko parkoviště. Střecha je využita jako terasa či náměstí s plaveckým bazénem, občanskou vybaveností nebo 300 metrů dlouhou běžeckou tratí. Celému střešnímu prostoru dominují dva sochařsky pojaté komíny určené pro odvod vzduchu.
Byty jsou rozměrově uspořádány v proporčním systému Modulor. Prakticky každý rozměr se tak opírá o lidské proporce. Světlá výška bytu 2,26m odpovídá člověku se zdviženou rukou a šířka 1,83m odpovídá délce rukou při rozpažení. Byty jsou velmi úzké a hluboké avšak na svoji hloubku překvapivě dobře osvětlené. Pravděpodobně kvůli značné stísněnosti Corbusier v další realizaci Unité d´habitation zvyšuje světlou výšku na 2,5m.
[wp_ad_camp_1]
Do bytů se vstupuje z chodby do malé kuchyně s jídelnou a obývacím prostorem. Po jednoramenném schodišti vystoupáme do dalšího podlaží, kde se nachází ložnice rodičů a dvě menší, propojené ložnice pro děti. Uprostřed patra se nachází společná koupelna. Při otevření všech dveří je možné vidět z jedné strany traktu na druhou, tedy celých 21 metrů délky. Náš pohled však neskončí na slepé zdi ale na dvoupodlažním oknu, které osvětluje obývací prostor o dvojnásobné šířce i výšce, prostor je tak možné příčně provětrat. Aby celé schéma fungovalo, druhý byt je vertikálně otočený.
Kolektivní bydlení v Marseille už od počátku provázeli nezdary s realizací. Dělníci neznali práci s železobetonem a při provádění tak v konstrukcích vznikaly dutiny, které poté vyplňovali maltou. Vzniklý dojem nebyl příznivý a lidé často upozorňovali na nekvalitně provedenou práci. Corbusier své dílo hájil a upozorňoval na asociaci s lidskou tváří, která také díky znaménkům či vráskám neztrácí na kráse.
Unité d´habitation dnes již nefunguje v takové míře, jako při dokončení realizace. Nicméně celý komplex je kladně hodnocen veřejností a stále čeká na svůj zápis do seznamu UNESCO.
[wp_ad_camp_3]
